Atletiky

Největší rozkvět zaznamenala atletika v antickém Řecku, kde byla náplní různých her při slavnostech a oslavách bohů a později součástí olympijských her. První hry byli roku 776 př. n. l. v Olympii. Soutěžilo se v běhu na jeden stadion (192,27 m), roku 724 př. n. l. byl zařazen i diaulos (běh na dva stadiony). Kolébkou novodobého sportovního odvětví se stala Anglie, kde se již v 17. stol. konaly první závody v běhu na delší vzdálenosti. První atletické závody se konaly r. 1845 v Eton College, 1863 vznikl první atletický klub London Athletics Club, 1866 se konalo první mistrovství Anglie. Ve druhé pol. 19. stol. se začala atletika šířit z Anglie na evropskou pevninu a do zámoří. První národní atletické federace vznikaly koncem 19. století. Roku 1912 byla založena Mezinárodní amatérská atletická federace IAAF a uznány světové rekordy, 1914 byla schválena první mezinárodní pravidla atletiky. V období mezi válkami zaznamenala atletika další rozvoj, velký vzestup však nastal až po druhé světové válce, zejména po vstupu sovětských atletů na světové fórum (od roku 1952). Celé období studené války bylo ve znamení souboje obou bloků o co nejlepší výsledky. Příprava atletů byla dotována a řízena státem ve formě tréninkových středisek mládeže a středisek vrcholového sportu. Za pomocí nedovolených podpůrných prostředků se dosahovalo výkonů, které po dvaceti a více letech, poté, co se systém kontroly dopinku stabilizoval, vévodí českým, evropským i světovým tabulkám.