Taktická příprava

 

Každý čtvrtkař se snaží optimálním rozložením sil v průběhu závodu dosáhnout co nejlepšího času. K tomu musí mít přesnou představu o tom, jakým tempem má běžet. Čtvrtkaři běží v oddělených drahách a využití taktických manévrů ve vztahu k ostatním soupeřům nemá větší vliv na výkon, na rozdíl od středních a dlouhých tratí. Není výjimkou, že především mladí a nezkušení borci se nechají vyprovokovat rychlejším tempem soupeře z vedlejší dráhy a to má pak negativní dopad na druhou polovinu závodu a celkový čas.

 

Ke zjištění správného tempa se používá měření mezičasů na všech čtyřech stometrových úsecích. Pokud nám to technické podmínky neumožňují, je dobré měřit alespoň mezičas na 200m. Zde jsou uvedeny některé postřehy pro čtvrtkaře s výkonností vrcholovou až výkonnostní:

  1. V běhu na 400 m musí být první polovina trati rychlejší než druhá polovina.
  2. Hodnota optimálního rozdílu mezi první a druhou polovinou závisí od typu závodníka. U rychlostního typu je rozdíl až 3,4 s, u vytrvalostního typu je rozdíl menší, až 1,0 s. Rychlé nebo pomalé tempo v první polovině trati se projevuje záporně na konečném čase.
  3. Při určování rozdílu mezi potřebným mezičasem a výkonností na samostatné 200m trati je třeba přihlížet k typu běžce a ke stavu jeho trénovanosti, zejména pak úrovně rozvoje speciální vytrvalosti. Za potřebný rozdíl se považuje 0,6 – 1,4 s.
  4. Rozdíl mezi mezičasem a výkonností na 300m se udává 0 – 0,3 s. Při větším množství a vyšší kvalitě závodů bude tento rozdíl větší. Z psychologických důvodů je třeba, aby si čtvrtkař důvěřoval, že je schopen zaběhnout stejný mezičas na 300 m v závodě na 400 m jako na samostatné trati.
  5. První dva stometrové úseky (1. 100m a 2. 100m) se běhají rychleji, než je aritmetický průměr celkového času na 100m úseky
  6. Nejrychlejší mezičas má být na 2. 100 m úseku. Časová rezerva na tomto úseku k aritmetickému průměru je cca 0,6 s.
  7. Druhý nejrychlejší čas je na prvním úseku, kde je časová rezerva cca 0,4 s.
  8. Mezičas na třetím úseku se pohybuje kolem aritmetického průměru mezičasů.
  9. Poslední 100m úsek má největší časovou ztrátu a je také úsek nejpomalejší. K aritmetickému průměru je pomalejší o 10%.
  10. U jednotlivých úseků by se měly odchylky od zjištěných průměrných hodnot pohybovat od 0,3 s do 0,4 s .

Je však důležité si uvědomit jednu zásadní věc. Je možné totiž dosáhnout správné mezičasy na jednotlivé 100 m úseky, ale za pomocí neuvolněného kroku, zvýšeného svalového úsilí resp. pomocí špatné techniky běhu. Proto je nutné, aby trenér spojil při závodě měření mezičasů s vizuálním pozorováním svého svěřence. Velmi účelné v tomto případě je též využití videokamery.